Ve spojení Kometa a historie se (jak už bylo v této rubrice zmíněno u jiných profilů) vybaví v paměti hokejových příznivců jména ostrostřelců a postrachů brankářů nebo samotní brankáři. Obránci bývají tak trošku odstrčení. Přesto i v Kometě se objevovali obránci, kteří patřili k elitě českého resp. československého hokeje. Jména jako Olejník, Meixner, Mašláň, Kasper byly a jsou pojmy. Přesto se najdou dva beci, kteří patřili dlouhá léta k oporám Komety i národního mužstva, svou komplexní a tvrdou hrou by se rozhodně neztratili jako jedni z mála i v současnosti, troufám si tvrdit, že by patřili i k těm lepším bekům v NHL. Rudolf Potsch a Oldřich Machač.
18.04.1946 v Prostějově
Oldřich Machač se narodil v Prostějově. Zde také poprvé obul brusle a poprvé ochutnal krásu hokeje. Po dvou sezónách v dresu Železáren narukoval do Dukly Košice, po absolvování základní vojenské služby pak přišel přestup do Komety. Společně s Lubomírem Hrstkou měli zacelit díru v sestavě po odchodu Ladislava Olejníka, jejich novými parťáky byli Rudolf Potsch, Jaromír Meixner a Břetislav Kocourek. Titulu se v Brně Oldřich Machač nedočkal, jediným klubovým úspěchem byl zisk Poháru mistrů evropských zemí. A snad také záchrana v nejvyšší soutěži v jeho poslední sezóně v modrobílém dresu. Po olympijském turnaji v Sapporu skončil ve funkci kapitána Komety Josef Černý, novým kapitánem byl jmenován Oldřich Machač, po Zamastilovi, Bubníkovi, Dandovi, Vaňkovi, Potschovi a Černém se tak stal sedmým vůdcem modrobílé družiny. Jak už ale bylo řečeno výše. Kometa se pomalu, ale jistě propadala v ligových tabulkách až na samé dno, ale to už u toho Oldřich Machač nebyl, bylo mu povoleno legální zahraniční angažmá v Německu. Společně s ním zamířil na Západ Vlado Dzurilla, aktivní kariéru tehdy ukončil Josef Černý. Sluší se ještě dodat, že v Kometě nastupoval Oldřich Machač s číslem 6 (dědictví po Bronislavu Dandovi), do statistik si v 11 sezónách připsal 418 ligových zápasů (5.místo mezi obránci, 10. místo celkem společně s Radkem Hamanem), vstřelil 99 branek (2.mezi obránci, 22. celkem), připsal si 117 asistencí (3.mezi obránci, 11.celkem), což v konečném souhrnu dělá 216 bodů (2.mezi obránci, 18.celkem).
Do Komety přišel již s puncem reprezentanta Československa. Tady byla jeho kariéra přeci jen obohacena týmovými úspěchy více než ta klubová. Kromě památných vítězství nad Sbornou na OH 1968 a na MS 1969 vybojoval třikrát titul mistra světa (1972, 1976, 1977), mistra Evropy (1971), finále Canada Cupu (1976) a olympijské medaile ze tří olympiád (1968, 1972, 1976). S reprezentací se loučil v Praze na MS 1978, zlatý hattrick mužstvu ČSSR však nebyl dopřán. Kromě posledního MS odehrál všechna mistrovství po boku Františka Pospíšila. V pořadí odehraných zápasů v národním týmu mu patří druhá příčka za Jiřím Holíkem s 293 starty. Stejně, jako v Kometě ho proslavilo číslo 6, v reprezentaci mu patřila 4.
Následující čtyři sezóny strávil v Německu (Rosenheim), po skončení aktivní kariéry u hokeje zůstal jako člen výboru TJ Zetor Brno, v letech 1991-1993 byl předsedou HC Zetor Brno.
Mnoho odborníků i hokejových historiků se nebálo Machače označit jako nejlepšího obránce českého a československého hokeje. Bohužel, 10. srpen 2011 se stal dnem, kdy poslední a nejtěžší bitvu Oldřich Machač prohrál. Hokejový svět na něj ale nikdy nezapomene. Čest jeho památce.